Klasický, jinak nazývaný také anglický jezdecký styl, se vyvinul zpočátku především za účelem zlepšení ovladatelnosti koně (důležité ve vojenství), dále pohybu a nesení koně, což ho chrání před předčasným opotřebením, které způsobuje nepřirozeně působící váha jezdce na koňské tělo.
Historie: Tento styl má počátek v antice, kde se již řecký vojevůdce Xenofón snažil o bezchybně poslušného a příjemně jezditelného koně, a vyvíjel se přes vojenské jezdectví až k jízdnímu způsobu Angličanů, kteří jej rozvinuli do skokového, drezurního a terénního ježdění, a také noblesnosti.
Anglické sedlo je krátké, malé, s velkými kolenními opěrkami, uzpůsobené tak, aby mohl jezdec zaujímat správně působící sed. Uzdění používá obvykle stihlové udidlo a otěže jsou vždy krátké a lehce napjaté.
Anglické ježdění se používá pro rekreaci (ale též se může používat i westernové), drezuru, dále pro parkur (skoky) a pro cross country (jízda ve členitém terénu se skoky).
Anglické ježdění se dělí na stupně vzdělání jezdce i koně. Čím vzdělanější jezdec, tím lépe komunikuje se svým koněm prostřednictvím sedu, holení, rukou a váhy. To znamená, že pomůcky u vysoce vzdělaného jezdce jsou okem sotva postřehnutelné a jezdec je dokonale sehraný se svým koněm, zatímco jezdci bez vzdělání používají viditelné pomůcky rukou a holení.
.jpg)
