Fjordský kůň
Kurz proběhl dne: 27.3.2015
Úvodem:
Ze všech moderních plemen koní se fjordský kůň nejvíce podobá divokému koni Převalského nebo koním z doby ledové. Uchoval si mnoho z houževnaté síly divokých předků i jejich plavé zbarvení s tmavým úhořím pruhem na hřbetě a mnohdy také zebrování na nohou.
Původ a historie:
Fjordský kůň byl domestikován okolo roku 2000 př. n. l. Relativní izolace Skandinávie přispěla k udržení původního charakteru. Fjord je výrazně primitivní plemeno připomínající koně Przewalského. Dříve je jako jezdecká zvířata využívali Vikingové. Fjordský kůň byl mimo jiné dříve používán i při zápasech hřebců za dob Vikingů. Tyto zápasy nezřídka končily smrtí poražených. Vikingové, ale takto ověřovali zdatnost chovných hřebců. Vikingové rozšířili toto plemeno do Velké Británie, na Island a do Skotska, kde fjord ovlivnil zdejší plemena.
Fjord je pravděpodobně předchůdce většiny chladnokrevných koní v Evropě. V Norsku žijí polodivokým životem. Fjord je označován za jedno z nejčistších a nejstarších plemen v Evropě. Přesto, že se Norsko uvádí jako země původu, pochází toto plemeno zřejmě až z daleké Asie. Do Norska se dostal zhruba před 4000 lety. Archeologické nálezy ukazují, že byl domestikován okolo roku 2000 před naším letopočtem.
Jeho název měl několik podob jako např: Nordfjordling, Nordfjordhest, Fjordhest, či Fjordling.
Popis a charakteristika:
Již po staletí je Fjordský kůň ceněn pro své specifické vlastnosti. Podle švédského hipologa Count C.G. Wrangela je tento „nenápadný pony je od přírody vybaven ohromnou životní sílou a odolností, schopností tahat i nosit, stejně jako excelentním trotem a temperamentem nejjemnějšího druhu.“
Mezi jeho hlavní charakteristické rysy patří nesporně zbarvení srsti. Je jediným domestikovaným plemenem, které si zachovalo původní "divokou" barvu, zvláštní typ béžové (stejně jako u koně Przewalského či tarpana). Tmavý pruh uprostřed hřívy, "úhoří pruh" a "ptačí ocas" (několik tmavých žíní uprostřed ohonu) jsou černé, případně tmavě hnědé. Hříva se koním zastřihávala už v dobách Vikingů. Roste přirozeně dlouhá a splývavá, ale zastřihuje se tak, aby tmavé žíně uprostřed přečnívaly nad světlými okraji. Stříhá se od týlu až po kohoutek do krásného oblouku, který zdůrazňuje hřeben krku.
Hlava je primitivního typu, krk je krátký a svalnatý. Hřbet je pevný, záď je delší s nízko nasazeným ocasem. Končetiny jsou kratší, pevné a kvalitními kopyty.
V kohoutku dorůstají výšky 130 – 142 cm. Délka se pohybuje mezi 140 – 150 cm.



