Lenochod dvouprstý
Kurz proběhl dne:
Úvodem:
Lenochod dvouprstý (Choloepus didactylus) je velký savec a zřejmě nejznámější zástupce své čeledi lenochodovití dvouprstí (Megalonychidae), který je nejčastěji chován v zajetí. Obývá území Venezuely, severní Brazílie, Guyany, Surinamu a Francouzské Guyany.
Třída: Savci
Řád: chudozubí
Výskyt: od Kolumbie a Guyany po Peru a severní Brazílii
Hmotnost: 6 - 8 kg
Délka těla: 60 – 85 cm, délka ocasu: 2,1 cm
Věk: 28 let, výjimečně až 40 let
Popis a charakteristika:
Lenochodi dvouprstí mají dlouhou a hustou hnědavou srst, která roste opačným směrem, než je obvyklé. To je chrání před deštěm, protože voda může stékat směrem od břicha ke hřbetu a následně na zem, takže se srst nepromočí.
Lenochodi prožijí celý život vzhůru nohama. Ačkoliv mají v předních nohách značnou sílu, na rovném podkladu je neunesou. Na všech čtyřech končetinách, z nichž přední délkou značně převyšují zadní, najdeme úzká chodidla. Ta jsou opatřena mohutnými srpovitý zahnutými drápy – na předních nohách dvěma, vzadu třemi. Hlavou mohou otáčet až o 270˚, to jim umožňuje 8 – 9 krčních obratlů, což je o jeden až dva více než u všech ostatních savců. Rovněž vnitřní orgány doznaly nemalých změn. Například slezina a slinivka břišní se přestěhovaly z levé strany na pravou, průdušnice je dvakrát ohnutá a zvláštním způsobem uspořádaný krevní oběh na nohách zabraňuje jejich odkrvení.
Lenochodi mají celkem dvacet zubů. Zuby jsou zajímavé i tím, že nejsou potaženy sklovinou, ale řídkou a pórovitou zubovinou, do které pronikají šťávy z potravy. Důsledkem toho získávají zuby tmavohnědou barvu.
Způsob života:
Spatřit lenochoda dvouprstého v přírodě je velice obtížné, jelikož žije nehybně v hustých spletích větví a listů v deštných pralesech. Lenochodi se dostali do všeobecného povědomí především kvůli své „lenosti“.
Lenochod je aktivní převážně v noci. Zvířata nemají nijak zvláště vyvinutý zrak a proto se při hledání potravy, jež sestává především z listí, ale i větviček a plodů; zřídkakdy i z drobných obojživelníků nebo plazů. Spoléhá na skvěle vyvinutý hmat a sluch. Čich nemají lenochodi nijak zvláště vyvinutý a řídí se jím jen zřídka. I přesto, že byli do poslední doby považováni za němé tvory, vydávají lenochodi zvláštní zvuky, které lidské ucho nedokáže zachytit.
Zajímavosti:
- Lenochodi jsou podstatně lepší plavci než chodci. Při plavání se pohybují pomocí předních končetin.
- Tělesná teplota je velmi proměnlivá, kolísá od 24 do 33˚C
- Protože lenochodi stráví téměř celý život zavěšeni hlavou dolů, roste jejich srst „obráceně“, to znamená od břicha k zádům, „pěšinku“ mají uprostřed hrudi a břicha a nikoliv na hřbetě.
- V srsti jim rostou mikroskopické řasy, které jim dodávají zelenavé zbarvení. Zvíře je tak vynikajícím způsobem maskováno v listí stromů. Při suchém počasí jsou tyto řasy žluté. Pokud je vlhko, zbarvují se modrozeleně, takže barva srsti lenochoda se mění zároveň se zbarvením listů v různých ročních obdobích.
zdroj
zdroj
.jpg)
