Surikaty

Úvodem:

Surikata (Suricata suricatta) je denní pospolitě žijící promykovitá šelma.

Od promyk a mangust se liší rypákovitě protaženou tlamou i nižším počtem zubů (36). Nejtypičtějším znakem surikaty jsou silné hrabavé drápy. Zvláštní záhyb na ušním boltci uzavírá a chrání zvukovod před nečistotami, a tak se surikata může plně věnovat hrabání.

Surikata obývá skalnaté i písčité oblasti jihozápadní Afriky. Surikatu najdeme na suchých místech v savanách, polopouštích i v pouštích.

Základní údaje:

Třída: Savci

Řád: šelmy

Výskyt: jižní Afrika

Hmotnost: 0,6 - 1 kg

Délka těla: 25 - 35 cm

Délka ocasu: 17,5 - 25 cm

Výška: až 35 cm

Věk: až 13 let

Popis:

Surikata je malá a čiperná šelma. Srst má barvu od pískově zlaté až po stříbřitě hnědou, s málo zřetelnými skvrnami na zádech. Na obličeji a na spodu těla jsou surikaty hnědé, svrchu stříbrnohnědé, na hřbetě mají osm tmavších pruhů, tmavé kroužky kolem očí a tmavou špičku štíhlého ocasu. Uši a kruhy kolem očí má černé. Na tváři a čenichu má bělavá místa. Ocas dosahuje 3/4 délky těla.

Surikata používá dlouhé drápy k vyhrabávání doupěte a potravy. Když se postaví na dvě tlapky, podepírá se dlouhým ocasem.

Potrava:

Potrava surikaty se skládá z hmyzu (termiti, kobylky nebo saranče), pavouků a ze štírů (surikaty jsou imunní vůči jejich jedu); z menších obratlovců (hadi, ještěrky nebo hlodavci); také však z kořenů nebo z cibulek rostlin. Surikaty loví malé savce, plazy, malé ptáky a pochutnají si i na hmyzu, hlavně na sarančatech.

Na sběr potravy se členové kolonie rozbíhají do okruhu 1 - 2 kilometrů.

Společenský život:

Surikaty jsou společenská zvířata a žijí ve skupinách čítajících 10-30 členů. Kolonii vévodí dominantní pár, který jediný se smí rozmnožovat. Když přece jen zabřezne nějaká jiná samice, záleží na dominantním páru, zda a kolik mláďat přežije.

Surikaty žijí ve starých termitištích anebo norách po jiných zvířatech, které si neustále upravují. Nory mají více východů. Den tráví hledáním potravy, hraním a samozřejmě i odpočinkem, při kterém zaujímají nejroztodivnější polohy. Rády se vyhřívají na slunci. Mají ve svém středu vždy nejméně jedno zvíře, které hlídá skupinu před predátory a to i před dravými ptáky, kteří s oblibou surikaty loví. Strážce hlídá nejčastěji na nějakém vyvýšeném místě anebo na keři. Když vycítí nebezpečí, varuje ostatní poplašným signálem, po kterém se všichni běží ukrýt do bezpečí nor. Při hlídkování surikaty sedí na bobku anebo panáčkují. Když je ohrožuje nějaká menší šelma, spojí svoje síly a drzouna zaženou. Když se potkají s jedinci z jiné kolonie, někdy dojde ke rvačce, která může skončit i smrtí některého z účastníků.

Zajímavosti:

- Podzemní království jedné surikatí skupiny může mít až 90 východů, sahat do hloubky 2 metrů a pokrývat plochu mnoha set metrů čtverečních

- Surikaty přežijí i taková uštknutí štírem nebo hadem, která by pro člověka mohla být smrtelná